úterý 20. února 2018

Testování nové Fuji X-H1 v Lisabonu


V polovině února jsem na pozvání českého Fujifilmu vyrazil na představení nové bezzrcadlovky Fujifilm X-H1 v Lisabonu. Bylo to fajn, až na cestu tam, která trvala nějakých dvanáct hodin. Letecky. Ve Frankfurtu, kde jsme měli přestupovat, totiž napadl sníh. A tak letadlo z Prahy odstartovalo s dvouhodinovým zpožděním.

Ve Frankfurtu jsme nestihli přípoj, letenky nám přebookovali na devět večer a tak bylo před námi šest hodin čekání. Z domova na pražské letiště jsem vyjížděl v devět ráno, do hotelu v Lisabonu jsme se dostali v jednu v noci našeho času. Myslím, že se nepletu, když řeknu, že můj let do USA (tuším to bylo v roce 2014) trval kratší dobu.

sobota 3. února 2018

Duální stabilizace: Jak se nevěřící Tomáš změnil ve Viléma Tella


Některé věci má člověk hluboko zažité a řídí se jimi vlastně úplně bezmyšlenkovitě. V mém případě byla takovým zažitým mýtem poučka, že vůbec nemá smysl fotit z ruky delším časem, než je ohnisková vzdálenost objektivu. Jinými slovy, při fotografování padesátkou byla tím hraničním časem padesátina, u dvoustovky dvousetina vteřiny. A mimochodem, ani tu padesátinu či dvousetinu se mi často nedařilo udržet.

Už nějakou dobu mám foťák, který má duální stabilizaci. Nepochopitelným kouzlem pozná, jak se vám třese ruka a přizpůsobí tomu stabilizaci v objektivu i v těle. Popravdě, věděl jsem že to nějak funguje, měl jsem ověřeno, že můžu jít trochu pod hraniční časy ze staré poučky. Ale netušil jsem, jak moc.

úterý 30. ledna 2018

Výborná výstava: Brněnský performer v Domě fotografie


Performance a fotografie mají k sobě někdy až neskutečně blízko. A Vladimír Ambroz, který teď vystavuje v pražském Domě fotografie, to potvrzuje.

Ambroz je architekt, který se ovšem v sedmdesátých letech věnoval právě performancím (i když se jim tehdy ještě tak neříkalo). Jeho nejrůznější akce (od toho, že se s pneumatikami na rukách a nohách zaparkoval mezi auta na sídlišti, až po přelepení nálepek na sovětských sardinkách), byly reakcí na tehdejší dobu.

neděle 28. ledna 2018

Moustiers-Sainte-Marie, městečko se zlatou hvězdou na řetězu


Letošní zima se mi zdá nějaká šedivá. Několik víkendů po sobě už koukám ráno na webkamery na horách, a většinou vidím jen unavenou krajinu bez pořádné zimní jiskry. Ani nemám chuť jet fotit.

Často se mi v takových chvílích vybaví letní focení v Provence. Český malíř Otokar Kubín, který tam žil, sice s oblibou tvrdil, že Provence je šedivá a vypálená sluncem, ale já to vnímám jinak. Pro mne je úžasně barevná.

Když teď jsem chystal pro Aktuálně vzpomínku na spisovatele Petera Mayla, který se psaním o Provence proslavil, vyskočila na mě z archivu i tahle fotka. Je na ní vesnička Moustiers-Sainte-Marie, zalitá teplým sluncem pozdního odpoledne.

sobota 27. ledna 2018

Může formát Micro 4/3 konkurovat fullframu? Přesvědčte se sami


Tři z mých fotografií jsou až do 30. ledna k vidění na výstava Czech Press Photo na Staroměstské radnici v Praze. Všechny tři byly pořízeny bezzrcadlovkou Panasonic GX7 s relativně malým snímačem formátu Micro 4/3. Zkuste si je porovnat s jinými zvětšeninami na výstavě - rozdíl mezi nimi a snímky z fullframů není nijak patrný.

sobota 20. ledna 2018

Tilt-shift objektiv v krajinářské fotografii přináší zajímavé možnosti




Díky Canonu jsem si mohl vyzkoušet relativně nový přírustek do rodiny tilt-shift objektivů od této značky. Konkrétně se jednalo o padesátku TS-E 50mm f/2.8 Macro, kterou jsem používal s tělem fullframové zrcadlovky Canon 6D a Canon 6D Mark II.